blog.basovnik.net

V tomto článku bych chtěl popsat svůj třiapůlměsíční pohovor ve Facebooku na pozici Software Engineer. Proč o tom vůbec píšu? Chtěl bych hlavně povzbudit ostatní, kteří si možná jen nevěří, a kteří denně touží po práci v Silicon Valley. Narozdíl od Jakuba Vrány nejsem zdaleka tak známý, nebuduji žádnou svoji značku, nic nepublikuji ani nejezdím na konference. Doteď jsem neměl ani vlastní blog (toto je můj první článek). Přesto jsem byl zavlečen do kolotoče pohovorů ve Facebooku a uspěl.

Začalo to na konci června, kdy jsem byl kontaktován hledačem talentů z Facebooku. Všimli si, že mám na profilu LinkedIn zmínku o soutěži topcoder.com. To je celosvětová onlinová soutěž programátorů, do které se může kdokoli kdykoli zapojit. Zní to neuvěřitelně, ale na konci svého profilu mám uvedený jen název této soutěže a to stačilo, aby si mě všimli. Jak jsem se později dověděl, tak hledají nové zaměstnance všude, kde se dá. Šanci mají všichni stejnou, i čerství absolventi. Jediná podmínka je projít přijímacím pohovorem, kde se netestují žádné znalosti a podle mého názoru ani neexistuje popsatelný způsob, jak se na to připravit. Na to se dá připravovat buď celý život nebo vůbec. Bral jsem to tedy jako výzvu. I když jsem většinu času nemyslel na výsledek, svoje šance na přijetí jsem odhadl na 1:1000.

Čekaly mě 3 telefonické pohovory. Za každým se rozhodovali, jestli postoupím do dalšího kola, nebo ne.  Každý trval 45 minut a bylo nutné být u počítače. Bavil jsem se pokaždé s programátorem z Facebooku, který mi zadával úlohy. Na začátku jsme se představili, každý řekl něco o sobě a svojí práci a na konci jsem mohl mít otázky na práci ve Facebooku. Na řešení úloh tak zbylo 20-25 minut. Předem mi řekli, že budu úlohy řešit ve sdíleném dokumentu a že se předpokládá, že budu řešit 1 úlohu během 1 pohovoru. Úlohy se týkaly algoritmů a datových struktur. Konkrétní příklady zadání se dají vygooglit všude možně na webu. Hlavní kritéria, co se hodnotila, byla rychlost, správnost a čistota kódu. Všechny úlohy bylo potřeba kompletně nakódit ve zvoleném jazyku. Pseudokód je na pohovoru nezajímá. Já jsem si zvolil C#, protože tento jazyk ovládám nejlíp. Bylo mi jasné, že ve Facebooku se tento jazyk nepoužívá, ale jim to nevadilo. Dobrá volba jazyka je důležitá, protože se hodnotí i rychlost a čistota kódu a to se díky C# ukázalo jako moje silná stránka. Během 1 pohovoru jsem stihl vyřešit 2-3 úlohy. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že už nevěděli, co mi zadat. U jedné úlohy po mně dokonce chtěli důkaz správnosti, tak jsem si vzpomněl na staré časy z matematických olympiád a dokazoval algoritmus matematickou indukcí.

Celým procesem telefonických pohovorů mě provázela jedna velmi milá paní personalistka z Facebooku, která si všimla mého profilu na LinkedIn. Každý pohovor byl předem naplánován a vždy zavolali přesně na čas. Po pohovoru mi paní personalistka přečetla feedback od programátora, který mě zkoušel. Hned jsem se tedy dověděl svoje silné a slabé stránky. Po třetím pohovoru mi s radostí oznámila, že postupuji do závěrečného kola, které mělo proběhnout přímo na centrále Facebooku. Svoje šance na úspěch jsem přehodnotil na 1:50, ale už za to to rozhodně stálo. Letěl jsem do San Francisca a navštívil kanceláře Facebooku v Palo Alto. Zaplatili mi veškeré výdaje spojené s cestou. Ubytování v hotelu bylo dobré, na můj vkus až zbytečně moc luxusní. Nechal jsem si pár dní před pohovorem volno, abych se podíval po okolí a vyrovnal se s časovým posunem. Ten časový posun mi nakonec nedělal vůbec žádné problémy, protože s mým životním stylem zažívám podobné “posuny v čase” pořád.

Nastal můj velký den a vydal jsem se do Facebooku. Závěrečné kolo se skládalo ze 4 pohovorů, každý na 45 minut. Dva pohovory byly podobné těm telefonickým, akorát jsem programoval na tabuli a úlohy byly těžší. Další pohovor byl zaměřený na design a architekturu softwarového systému. Ten bývá nejtěžší, protože prý kvůli němu většinu lidí nevezmou. Poslední pohovor byl osobnostní a ověřovala se hlavně kompatibilita firemní kultury.

Mezi pohovory jsem zašel se svým průvodcem na oběd do jídelny Facebooku. Jídlo bylo výborné. Zaměstnanci Facebooku mají v práci zadarmo snídani, oběd a večeři. Můj průvodce mi tvrdil, že všichni, co nastoupili do Facebooku po něm, tam přibrali. No, nedivím se tomu. Na konci roku se však Facebook stěhuje do nové budovy (bývalé sídlo Sunu), kde bude i fitko. Teď sídlí v bývalé budově HP a mají tam basketbalové hřiště, ping-pongové stoly, prádelnu, různá odpočívací místa (a v nich mj. i řadu stolů se šachovnicemi). Celé sídlo na mě zanechalo velký dojem. To nové prý bude ale mnohem lepší.

Po pohovoru jsem zůstal na hotelu ještě jeden den navíc a navštívil San Francisco, jedno z turisticky nejznámějších měst v USA. Bylo tam toho k vidění hodně a jeden den mi na to rozhodně nestačil. Byla to škoda, že jsem nezůstal ještě pár dní. Ani po pohovoru jsem neměl pocit, že bych se sem ještě někdy v životě mohl vrátit.

Po návratu domů jsem čekal 3 týdny na výsledek pohovoru. Průběžně mě informovali o tom, že čekají na závěrečné hodnocení od všech programátorů, kteří mě zkoušeli. Výsledek byl takový, že všechny programovací a technické části jsem zvládl velmi dobře, ale že mají drobné výhrady k mému “cultural fit”. Nastala poměrně neobvyklá situace. Chtěli se mnou udělat ještě jeden telefonický pohovor. V podstatě se měla zopakovat poslední část z onsite kola. Svoje šance jsem zvýšil na 50%. Vůbec jsem nevěděl, jak se na to mám připravit, tak jsem si aspoň přečetl všechny stránky a zhlédl všechna videa na www.facebook.com/careers.

Poslední pohovor proběhl ve velmi přátelském duchu, kdy jsme si jen povídali o facebooku, o mně a obecně o programování. Doteď nevím, co si mám o tomto dodatečném kole myslet. Možná jsem předtím dával moc málo najevo, jak moc chci pracovat ve Facebooku. Spíš si ale myslím, že to možná nezvládli na jejich straně, protože první pokus tohoto pohovoru, který byl onsite, mi nepřipadal vůbec osobnostní, naopak většina otázek byla technického typu. Každý pohovor byl se Software Engineerem z Facebooku a nikdy u toho nebyl žádný personalista specializovaný na nabírání zaměstnanců.

Krátce po posledním pohovoru jsem obdržel nabídku práce, kterou jsem přijal. Taková šance se nedá odmítnout. Čeká mě tedy stěhováni do Silicon Valley a úplně nová etapa života. V mém současném zaměstnání (kde jsem byl naprosto spokojen a práce mě bavila) jsem to už oznámil a můj šéf tuto informaci přijal sportovně. Gratuloval mi k úspěchu a toho si velmi vážím. Závěrem bych k pohovoru chtěl říct, že se není čeho bát. Všichni se ke mně chovali velmi přátelsky a zároveň byli ve všem velmi precizní s profesionální spolehlivostí. Celkově byl proces dost náročný, ale člověk musí umět bojovat, aby dosáhl svého cíle.